Byt č. 14 - Jacka a Gi

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

V tomto malém bytečku, který spadá pod ubytovnu, bydlí Gi a její bratr Jack.
Nejedná se o nic velkého, malá kuchyňka s ledničkou, která je beztak pořád prázdná a stolem se třemi rozvrzanými židlemi. Další místností je malá, ale čistá koupelna se záchodem a dva pokojíky. Zatím co ten Giin je skoro prázdný - je v něm jen postel, malá skříňka a veliké okno, Jackův pokoj je plný krámů nejen od něj, ale i od jeho opičky Barbí.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

S trhnutím jsem se probudila. Poslední dobou jsem měla všechno tak rozházené, že jsem usínala a budila se úplně špatně, ale nevnímala jsem to. Proč taky, nebyl žádný cíl, proč vstát zrovna ráno.
Vylezla jsem z postele a neochotně zírala na přízemní pokojíček. Nemohla jsem uvěřit, že jsem kdy měla veliký, jasně modrý pokoj s hromadou plyšáků, nábytku a fotek. Teď jsem měla fotku jen jednu, zažloutlou a sežmoulanou, přilepenou nad postelí.
Neochotně jsem tedy vylezla, protáhla se, shodila pyžamo a navlékla na sebe jedno ze svých vytahaných triček a o několik čísel větší mikinu. Kde jsou ty časy, kdy jsem trávila hodiny před zrcadlem, abych vypadala co nejlíp?
Ušklíbla jsem se a zapadla do koupelny. Opláchla jsem si obličej, vyčistila si zuby a stáhla vlasy do culíku. Víc jsem opravdu neřešila.
V kuchyni jsem postřehla Jacka. Pousmála jsem se a rozcuchala mu už tak neupravené vlasy. "Dobré ráno." pozdravila jsem. "Jedl jsi?" nahlédla jsem do ledničky, která byla nebetyčně prázdná a nakonec vzala krabici lupínků a nasypala si do mističky.
"Bárbí mazej dolů!" odehnala jsem Jackovu opici ze stolu a sedla jsem si.

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Raňajšie lúče zľahka dopadli na moju tvár, čo spôsobilo moje skoré, a nie príliš vítané zobudenie. S ešte nerozlepenými očami som zoskočil zľahka z postele na zem, pričom som si nasadil svoje Homerovské papučky, s ktorými som sa vydal ako prvé do kuchyne. Nie pre jedlo, ja som tak často nejedol, čo ségru naozaj náležite vytáčalo, ale pretože môj malý Barbadosa tam znova vystrájal. Ešte s plyšákom visiacim v jednej ruke, pričom druhou som si pretieral nezobudené oči, som zacítil ségrine ruky, ako mi tvoria dnešný účes, páč sa mi ísť česať nechcelo. „Um.. Jop..“ Potvrdil som ako každé ráno že som jedol, aj keď som nejedol, bolo lepšie jej to povedať, nechcel som ju nahnevať tým ako sa o seba nestarám. Moje kroky ma naviedli ku stolu, kde som sa postavil vedľa Gi s úsmevom, vzal si opičku na rameno a ako slniečko sa zahľadel na Gi. „Aký je plán na dnes?“ Spýtal som sa, aj keď v hlase bola cítiť mrzutosť, keďže včera večer som dával návrhy, ona vždy zamietla lebo boli naozaj divné, tak som ju poveril vymyslieť nejaký vlastný od nej.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Strčila jsem si do pusy první porci lupínků a se zamyšleným výrazem začala chroupat. Přece jen, vymyslet plán dne bylo, alespoň pro mě, komplikované! Jack nebyl jako já, nevydržel na místě ani minutu, naopak pokud se mě zachtělo, dokázala jsem hodiny zírat na jedno místo..
Nakonec jsem se pousmála. "Takže, nejdřív sníš snídani-" významně jsem se na něj podívala, bylo mi jasné, že pokud jsem tam nebyla, nesnědl ani půlku rohlíku. "A potom bychom se mohli jít projít. Omrknout, co je nového a tak." pousmála jsem se znovu zamyšleně. Lákalo mě to ven, i když tohle provizorní městečko mi bylo už dávno malé...

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Namiesto plyšáka ktorý mi doteraz visel v ruke som sa začal hrať zo zipsom na modrastej mikine, ktorú som vlastne nosil všade, mikina šťastia! Ten teraz ležal na zemi, a malý Barbadosa sa s ním práve hral. „Ale ja nie som hladný..“ Zašomral som znova divne popod nos, pričom som si k Gi prisadol, no nejako som sa nechcel pustiť do jedla, preto môj pohľad upútalo okno, cez ktoré som videl až za hradby Strongholdu, na prírodu navôkol. Miloval som prírodu, tak isto ako ju milovala Gi, to sme mali naozaj spoločné, preto som bod svojho pohľadu upriamil práve na strom, keď som ho strhol späť na svoju sestru zo širokým úsmevom. „Sééégro! Mám nový nápad! Dnes je fákt pekné, poďme mimo pevnosť! Niekam do okolia!“ Navrhol som naozaj bláznivý nápad, pričom v okolí bola stovka nemŕtvych, ja som mienil ísť riskovať! Vzrúúúšo! No zdalo sa, akoby ma celý tento nápad nadchol, ako keď sa malé dieťa teší na lízatko.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

"Ummm zvláštní, já jsem se tě na to přece neptala." odvětila jsem nezaujatě a položila před něj druhou misku a lžičku a počastovala jsem ho takovým výrazem, že dokud to nedojí, nehne se od stolu.
Stejně jako on jsem vyhlédla ven. Chybělo mi Skotsko, chyběl mi les a louka a čirý vzduch. Tady jsem si přišla jak krysa v kleci...
Samozřejmě jsem ale jeho nápad zamítla hned v úvodu. "Ani omylem!" prohlásila jsem a vložila misku do dřezu. Nádobí se kupilo už několik dní a byla ho pořádná hromada. Vzdychla jsem a jala se ho umývat.
Proč jsem vlastně ven nechtěla jít..? Bylo to snadné.. sama jsem strach neměla, bylo mi fuk, kdyby se mi něco stalo, měla jsem svou katanu a určitě bych přežila ale on...
Podívala jsem se na něj, jak sedí a nimrá se v jídle. Představa, že by se něco stalo jemu mě zkrátka děsil až moc.

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

S nie veľmi šťastným výrazom som sa zahľadel na misku, ktorú predo mňa položila. „Ale sééégro..“ Povzdychol som si nad miskou, nerád som jedol, a ona to dobre vedela, moje telo, si po tej dlhej pauze kedy som v dome nejedol takmer mesiac, proste, od toho dňa kedy som obrátil svoju pištoľ proti sebe, som nejako nemal chuť niečo jesť, preto som sa naozaj začal špárať v jedle, akoby mi malo nejako ublížiť. Preto som si povzdychol a pustil sa do monológu s opičkou, ktorej som nenápadne podával kúsky svojho jedla, takže po chvíli bola miska prázdna a opica s nabratou hmotnosťou plná! Hrdý na svoj nový fígel proti ségre som potichu ako Ninja mačka zoskočil zo stoličky, a pomaly som sa začal vykrádať preč, v domnení že mi to všetko prejde, to som ale nerátal s malou soľničkou, ktorú som pri výpade prevrhol, a v tom okamihu sa ozval cingot rozbíjajúceho sa porcelánu. „A do frasa..“ V tom okamihu som stŕpol, akoby ma chytili pri S rankovej misii, a nehýbal sa kým sa Gi neozvala.. Áno to ja som bol ten príliš živý, ktorý vystrájal a robil rôzne hlúposti, a Gi bola tá ktorá ma obvykle zastavila, a ako jediná, ktorá nado mnou a mojimi činmi mala moc. Napriek tomu aká bola niekedy prísna, som ju mal naozaj rád, že sa stará.. A nakoniec bola to posledné čo som mal, a bol som za ňu rád, pretože takú sestru, mi mohli všetci závidieť! Nastalo dlhé ticho, zavrel som oči, a pripravil sa na vypočutie, možno, nadávky báka? No pochválenie som od nej nečakal.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Pouze jsem pozvedla obočí. Co jiného na to taky říci, že? Přece jen jsem svého bratra znala od raného dětství a podobné eskapády mě zkrátka už nedokázali rozházet. Vybavila jsem si matčinu rezignovanou tvář pokaždé, když jsem já nebo on něco provedli. Zajímalo by mě, jestli by byla pořád stejná i teď, v téhle době...
"Ukliď to a pojď utřít nádobí." promluvila jsem po chvíli zamyšleného ticha a hodila po něm kostkovanou utěrku. Bylo tak absolutní dělat věci, které jsem dělávala dřív.. proč?
To nechutné PROČ mě pronásledovalo od té noci...
Jenže tu byl Jack a já bych nedokázala jen tak odejít..

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Samozrejme, môj malý vycvičený Barbadosa vedel čo robiť, preto len pohľad presunul na robitú soľničku, ktorú okamžite zozbieral, a veľmi kawai spôsobom prešiel ku košu cez ségrino plece, pričom jej chvostom prešiel popod nos, čím chcel ešte viac navodiť cute atmosféru, aby sa tak Gi nehnevala, nemal som to rád. „Veď už idem, pche, to je ženská robota nie moja!“ Nie nadšene som trochu zvýšeným hlasom urazene prešiel k dresu, a s utierkou ktorú mi hodila som začal agresívne utierať, čo vyústilo v ďalší rozbitý porcelán, moju nafúčanú tvár a samozrejme rany na mojej ruke, kedy som si porezal ruku až príliš nebezpečne pri žile, našťastie to ale nebolo vážne. Len som na to divne zahľadel a sledoval sestrinu reakciu, bojac sa o príde.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

"Za mích časů bylo držení zbraně ryze mužská věc a představ si, teď mám dvě." ušklíbla jsem se ironicky, domyla poslední talíř a utřela dřez. Dívala jsem se, jak načuřeně utírá nádobí, bylo jen otázkou času, kdy mu něco upadne.
Neřekla jsem ani slovo, zírala na jeho ruku, po které stékaly malé strůžky krve.
Vzala jsem ho do koupelny a strčila mu ruku pod studenou vodu do umyvadla. Beze slova jsem ji osušila, vyndala lékárničku a začala mu ruku obvazovat. Ne, že bych to uměla, ale základy zvládal snad každý.
"Měl by jsi na sebe být opatrnější.." řekla jsem nakonec a přelepila mu to celé náplastí s medvídky.

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Zazeral som na jej výraz, myslel som skôr nato že znova dostanem krik, ale nedostal, ba bez slova ma ošetrila. Hľadiac si na náplasť s medveďmi som nie príliš nadšene zazrel na ségru. „Ak ma takto uvidí nejaká holka, tak budem panic naozaj nadosmrti ségro!“ Možno stále urazene som sa na ňu malý okamih pozeral, nakoniec som ale sa pousmial a tuho ju objal, neberúc ohľady nato že som ani nemal dôvod, proste som si vnoril hlavu, rukami som obopol jej hruď a s úsmevom som zo seba dostal. „Mám ťa rááád Giiii..“ Naozaj, aj keď som vždy tropil hlúposti, ona dobre vedela že bola najdôležitejšia v mojom živote, a keby jej nebolo, nebolo by ani mňa. Vždy sa o mňa starala, a vždy som mal k tomu pripomienky, ale napokon som bol za jej starosť rád.. Bola prvá..

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

"Eeee..?" vydala jsem jen a dívala se, jak mě objímá. Občas byl nevyzpytatelný, ale stejně jako když byl dítě, byl pořád stejně otevřený. Na rozdíl ode mě, kdy jsem se uzavřela hluboko do sebe, aby se ke mě už nikdo nedokázal přiblížit, on se stal ještě otevřenějším a optimističtějším.. kde sakra bere všechnu tu energii a naději?
Pousmála jsem se a objala ho. Byla jsem jen o kousek vyšší, ale stejně. Zabořila jsem tvář do jeho vlasů a zavřela oči. "I já tebe.." zamumlala jsem tiše.
Pohladila jsem ho po tváři a poodstoupila. "Tak, projdeme se..?" pousmála jsem se.

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Ani to netušila, čo pre mňa len jedno objatie od nej znamenalo. Novú silu a nádej, lebo len čo som pocítil jej objatie a hlavu zaborenú v mojich vlasoch, pocítil som zvláštne teplo pri srdci, súrodenecká láska? Áno a práve ona ma kŕmila optimizmom a nádejou, s ňou som bol vždy v bezpečí, preto som jej znova takmer zaspal na hrudi, keďže, som uvoľnil zo seba všetky problémy a cítil sa znova omnoho ľahší. „Hááái!“ Zavelil som, a okamžite s novou energiou som prekvapenú Gi nechal samostatnú v kúpeľni, z ktorej som vystrelil ako blesk a v tej sekunde som už stál pred ňou prezlečený z už upravenými vlasmi, tu však prišla nová otázka. „Naučíš ma jazdiť na motorkéé?“ S iskričkami alebo skôr plamienkom v očiach som plný nádeje sa otočil na milovanú ségru. Kawai psie oči nahodené, snáď dnes už konečne povolí!

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Líbezně jsem se usmála. "Ani náhodou." došla jsem zpátky do svého pokoje a začala jsem si na pásek a přes rameno dávat zbraně. Ne, že bych měla zbrojnici v kabelce, ale bez katany jsem ven zkrátka nevyšla. Minimálně nůž jsem u sebe ale měla pořád, dokonce, od té doby, kdy se mi vrátily ty sny, jsem ho mívala i pod polštářem.
Otočila jsem se k Jackovi. Přemýšlela jsem, že ho nejspíš až moc utiskuji, až moc chráním ale.. už bych znovu nedokázala vidět jeho tvář, potom co.. ne, to už nikdy nedovolím. Tvář mi opět nabrala toho kamenného výrazu, který tam byl poslední dobou čím dál častěji.. čím víc jsem totiž zjišťovala, že Jack je dospělí a jednou už si bude moct rozhodovat sám.. jenže ta jeho povaha.. jednou ho zavede do záhuby..
Vzdychla jsem a podívala se z okna. Pršelo...

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Zatváril som sa akoby som dostal facku. Na okamih mi tvárou preletel nahnevaný výraz, hraničiaci z obrovskou urazenosťou, ten dlho ale nevydržal na tvári keď zmizla vo svojej izbe. Pokrčiac ramenami som narýchlo dobehol do svojej izby kde som si pod bundu zložil svoje brnko, na pás zopol katanu a na chrbát si pre dnešok vybral aj dlhý anglický luk, z tulcom šípov, načo som nečakane vošiel do jej izby, neberúc ohľad že sa môže prezliekať. „Um? Stalo sa niečo Gi?“ Ozvalo sa izbou keď som zahliadol jej kamenný výraz a následné tiché otočenie sa k oknu. Áno niekedy ma dosť často sekýrovala, ale mne to nikdy nevadilo aspoň si dlhšie požijem, vediac že raz chcem umrieť ako Jiraiya! Pre moju ségru by som totiž položil aj svoj život! A hlavne, bol som zato rád, pretože bola jediná na svete kto sa o mňa staral, po smrti rodičov, bola moja jediná útecha na život. Preto som ešte bližšie podišiel k jej chrbtu, postavil sa pre istotu na posteľ aby som dočiahol, prevesil si zozadu hlavu cez jej rameno, zoširoka sa usmial keď sa naše líca stretli a prstami som jej roztiahol úsmev na tvári, véľky a široký! „Usmej sa ségro, veď slnko raz výjde, a prinesie úsvit, úsvit plný nádeje! A teraz, hor sa vonk..“ Zasekol som sa keď som sa úplne zarazil a pozrel von oknom, kde som zahliadol veveričku. Ako stopovací pes ktorý stuhne pred útokom na obeť som bez očného pretrhnutia sledoval to malé zvieratko. Tak dlho som okrem našej opičky ni nevidel a prvky dieťaťa vo mne ostávali keď som vyplazil jazyk a zvolal. „Hor sa na ňu! Ulovme si júúú a nechájméé, Gíííí, prosíííím!“ Stále zavesený na jej chrbte, aby ma povozila, s rukami okolo jej krku som pozoroval veveričku a snažil sa ju rozosmiať.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Ušklíbl jsem se. Typický Jack! Byla jsem za to ráda, za tu jeho bezstarostnost, protože kdyby byl stejný jako já, pravděpodobně by nás už někde něco sežralo...
Když mi roztáhl rty do úsměvu, přivřela jsem varovně oči, ale neubránila jsem se zakřenění. Prostě nešlo zůstat chladnou vedle tohohle paka!
Když jsem viděla jeho oči, které hleděli ven, následovala jsem ho a i já viděla malou veverku. Ne, že bych z toho byla tak odvázaná jako on, no na druhou stranu počád lepší než ta vypelichaná opice. Posunula jsem si katanu víc doleva a vyhákla si pusu z jeho prstů.
"Fajn, ale slezeš ze mě, nebo ti pomůžu." ušklíbla jsem se.

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Bol som naozaj rád a šťastný, ako náhle som ju donútil usmiať sa, aj keď naozaj biedne. Aspoň niečo, zvykať si na jej kamennú tvár nemienim. Z minulosti si pamätám jej usmiatu tvár a tak aj chcem aby to pokračovalo, proste sa bude usmievať a ticho! „Nené, povóóóz!“ Poprosil som ju až taký ťažký som nebol a ja som si v tú chvíľu pripadal ako kovboj na divokom západe naháňajúci indiána, veveričku. Stále som bol dieťa a naveky aj budem. Ešte tuhšie ale stále jemne a bratsky som ju objal okolo krku, prst ale jeden som ukázal k dverám a zvolal. „Hor sá na ňúúú, laso pripravené mám, ideméééé!“ Izbou sa rozniesol môj hlas, ktorý plný optimizmu a detského smiechu, znamenal jediné. Prebral som sa, to znamená, treba niečo vyviesť!

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Dlouze jsem vzdychla. Byl pořád jen dítě. Pousmála jsem se, znamenalo to, že velká ségra budu ještě roky.. pokud z toho ovšem vůbec někdy vyroste, o čemž jsem při jeho stupidním požadavku dost silně pochybovala. Ušklíbla jsem se a zavrtěla hlavou. Naposledy jsem tohle dělala.. fůů, když mu bylo deset?
Propletla jsem ruce pod jeho koleny a vložila je do kapes. "Fajn, ale jen chvíli..." zabručela jsem a rozkročila se, abych ho vůbec unesla. Od těch deseti přece jen "trochu" vyrostl, zatím co já zůstala malá. Pravda, byla jsem vyšší než on, ale v řádech několika málo centimetrů.
"Taaak a jedeem!" zvolala jsem a rychlejší chůzí se vydala k obýváku.

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Bol som naozaj šťastný ako ešte nikdy. Vážne, v jej prítomnosti som sa dokázal len smiať, pri nej som prežíval tú najkrajšiu časť svojho života, pretože keby nebolo jej, už dávno by som nemal zmysel ani dôvod žiť. S výkrikom radosti som ju pevnejšie objal okolo krku, hlavu už ale zaboril do jej vlasov, pretože aj keď to nebolo vysoko, výšky som ako lukostrelec, paradoxne, nemal veľmi v láske. S ňou som bol ale v bezpečí, to som vedel. Kým žije.. Prežijem. Ak umrie, tak ja s ňou. „Séééégro.. Porazíím vietór!“ Zakričal som s päsťou vpred, stále do jej vlasov, až kým sme nezastali a ja som z nej nezoskočil na gauč, kde som sa rozbil a aj s gaučom prevrátil naruby...

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Pousmála jsem se. Doba mě změnila, to co se stalo mě změnilo, ale on se nezměnil a právě jedině on dokázal probudit to, co zbylo ze mě..
V takových situacích jsem si uvědomovala, jak naději nemám, ale on ano.. a on to zvládne za nás za oba. Věřila jsem tomu, věděla jsem to!
Když spadl na zem, ušklíbla jsem se. Ne, že bych to nečekala! S úšklebkem jsem se sehla , klekla si na něj a začala prsty bloudit po jeho břiše. "A porazíš mě?!" pousmála jsem se a pořádně ho začala lechtat. Málo kdy jsem se smála, ale s ním... nešlo to prostě jinak!

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

„Nech tohóóó!“ Ozvalo sa našou izbou ale môj hlas ostal uzatvorený v izbe, v ktorej sme sa nachádzali. Že ja som viac nejedol a neposilňoval! Teraz som nemal šancu ju zo seba dostať a nie to ešte v situácií, kedy mi po celom tele prebehovali zimomriavky a ja som sa rehlil ako o dušu. K tomu sa metal na podlahe, vedela to, bol som extrémne šteklivý. „No ták, to je kruté séégro, prosím ..“ Napriek tomu ako som sa rehotal, až mi slzy vyskočili na tvári, cítiac ako mi prasknú asi pľúca a aj žalúdok, som nemienil povedať že sa vzdávam. „Porazím, to.. to je .. ešte.. je to.. slab... slabé..“ Kuckal som zo seba koktavo, keďže cez stony smiechu to naraz povedať nešlo, pokúšal som sa aspoň jednou rukou prejsť k nej, a odvrátiť útok.

Commando 3. Počet príspevkov : 16 Join date : 05.04.2013

Zlověstně jsem se usmívala, ale rozhodně neplánovala přestat. Na to jsem se až moc bavila. Já vím, týrání mladšího bratra není nic moc, ale jeho tvář zkřivená smíchem se mi zkrátka líbila. Prsty jsem znovu proběhla po jeho břiše.
"Ale, ale... nestěžuj si!" zazubila jsem se a pustila se do toho pořádně. "Co budu mít z toho, že přestanu?!" nepřestávala jsem, naopak jsem zesílila, chtěla jsem, aby se smál pořád, až do konce světa...
Můj malej, šťastněj bráška.. nic jiného jsem v život nechtěla...

Lucker 1. Počet príspevkov : 12 Join date : 05.04.2013

Návaly smiechu prichádzali a prichádzali prudšie a prudšie, a môj smiech sa ozýval už nie len celou obývačkou, ale aj celou chodbou v Strongholde, kde sa nachádzali izby. Dostával som už aj kŕče, od toho smiechu. Hovorí sa že smiech predlžuje život. Pozmením to! Život s Gi, stávam sa nesmrteľným! „Budem hodný.. Budem hodný..“ Medzi smiechom sa opakovane ozývali tieto dve slová, kedy aj môj malý Barbadosa vyskočil z úkrytu a ponáhľal sa mi ako bojovná opička so slamkou v ruke ako bojovou tyčou pomôcť. Možno to bolo zákerné, od Gi, ale, len s ňou som bol na tomto svete šťastný. Najlepšia staršia ségra na svete, to som mal, to mi záviďte!