Ubikace v prvním sektoru

Pokoje ve vyšších částech komplexu. Pro jednoho až pro deset lidí, každý agent má právo si pokoj vyzdobit, čím chce, a dovybavit si ho dle potřeby, ale měl by seznam věcí, které má v pokoji, nahlásit správci ubikací.

Courala jsem se s bratrem v zádech a našimi věcmi na zádech chodbou, kde měla být naše nebo doufala jsem, že moje ubikace. Vytáhla jsem kartu a otevřela si dveře a vešla dovnitř. Wow. Viděla jsem postel a první co bylo, že jsem se rozeběhla a skočila do ní.
"Jo miluju to tady." po té noci v mašině a dalších nepříznivých podmínkách se mi tohle velice zamlouvalo. Koukla jsem se do dveří, kde byl brácha.
"Kde máš pokoj ty?" opřela jsem se o lokty s uličnickým výrazem ve tváři

Ewok

Kouknu na kartu a na dveře. Nejdřív povytáhnu obočí a pak nastoupí čirý děs. Tady... syknu a hodím si bágl na druhou postel proti ségře. Hoďte mě ze skály nebo mě zastřelte, tohle je zlej sen...

"Nenenene." úsměv mi zmizí z tváře hbitě vstanu z postele a jdu k němu a strkám ho zase ze dveří.
"Tady nemáš pokoj tady mám pokoj já. Stačí že jsem s tebou v jednom vrtulníku."

Ewok


Dej pokoj ségra sakra. Jestli mi nevěříš, tak se nauč číst a přečti si tohle... strčim jí kartu pod čumák.

"Myslím že se do mě pouští migréna, šéf má fakt smysl pro humor." odvětím fláknu dveřmi, že to musela slyšet celá centrála a jdu se zpět rozvalit do postele.
"Budu podnikávat průzkum centrály jdeš semnou?" kouknu na něj

Ewok

Uložím si batoh pod postel a vytáhnu z něj pouzdro s pistolí. Připnu si ho na nohu a vytáhnu pistoli. Překontroluju zásobník, komoru, zásobník vrátím a pistoli zatasím. Nechci tě vidět někde courat neozbrojenou. Jasné?

kouknu se na něj a rozhodím bezmocně rukama.
"hrozí mi tady snad něco? Richi nejsem už malá holka jasné? Prošla jsem stejným výcvikem jako ty." lehnu si na břicho a sleduju ho

"Po tom všem už mám psychickou újmu." pronesu a natáhnu se pro svůj batoh a z něj vyndám svou zbraně a stejně jako Richie si já připnu pásek se zbraní ke stehnu.
"Spokojen?"

Ewok


Rozhodně... příjdu k ní, vemu jí kolem ramen a přejedu jí párkrát klouby prstů po škebli. Tak se na mě nexichti, jen bych nerad aby moje malá sestřička skončila jako žrádlo.

"Au to bolí na tyhle klukoviny už si trochu starej ne?" ohradím se po něm
"A nejsem malá jsem stejně velká jak ty." na důkaz toho se postavím

Na ubikaci k vám přišel jeden z důstojníků.
"Ewok, Face. Jsem seržant Mitchell a mám na starosti vnější opuštěné sektory. Asi 40km západním směrem od města je malá vesnice, ze které nám nedávno přestaly přicházet zprávy. Potřebujeme udělat jeden průzkumný let, jeden ostrý v případě větších mas Zombie, pak lokalizovat vysílač, vysadit našeho inženýra a vysílač opravit. Jasné Odlet za dvacet minut..."

Ewok


Dobrá seržante, ať se váš člověk dostaví do hangáru ASAP. Budeme připraveni. Na ta slova se otočím, vezmu z postele svůj blok, mapy a vyrazím k mašině. Pohni ségra... (přesun)

"no jo no jo už jdu." líně jsem vstala z postele vzala si vše potřebné a novou kombinézu a běžela jsem za bráchou do hangaru. (přesun)

Po docela dlouhe době se Mutant konečně ocítl na území MCRI. Mutant základnu MCRI nemohl přehlédnout. Možná by ji přehlédl kdysi, kdy byla teměř celá schována pod zemí. Ale dostavěním vrchního patra svou dokonalou kamufláž zničili. Zevnější obranný systém díky sve schopnosti Mutant překonal docela snadno. Zavrtal se přibližně 700 metrů do země, a pak pokračoval rovně dál. Provrtávání hlínou tak hluboko bylo docela namáhavé, a však Mutanta hnala dopředu myšlenka na lidské maso. Od posledního zakousnutí, do lidského masa, již uděhla nějaká ta doba. V Mutantu se shromáždovalo obrovské odhodlání. Čím déle vrtal pod zemí, tím víc prahnul po lidském mase. "Gggaaahhh..." Vrčel. Svým čichem zachycoval slabé lidské pachy i pod zemí, i když ne tak důkladně jako na povrchu zemně. Díky tomuhle se byl minimálně schopen navigovat pod zemí, aby vrtal správným směrem. Nezatěžovala ho myšlenka kde se vyvrtá. Podstatné bylo, aby jak se vyvrtá, se ocitl na území MCRI. Čím blíže byl místnostem MCRI, tim více cítil lidský pach. Tohle Mutanta upevnovalo, že vrtá správným směrem.
Mutant se dovrtal až k obří stěně, kterou prorazil svým ocasem. Mutant se nacházel nad stěnou, takže když ji prorazil, spadl na dlouhou chodbu MCRI. Nepřemýšlel nad tím, že když takhle "vystoupí" přímo na chodbu, i hned se o něm dozvědí agenti MCRI. Jeho prioritou bylo jídlo. Takže jakmile spatřil prvního agenta MCRI, i hned se do něj pustil. (Zevnější zabezpečení jsem podle mě nepřeskočil, ale pouze ominul, takže by vše mělo být v souladu s pravidly. Pak tu je ještě vevnější zabezpečení, ale to už nejspíš opíšete vy.)

Žádný agent v dané oblasti nebyl. Pouze ochranka, která stihla jen zařvat: "Doprd..." než jí tvůj ocas projel krkem.
Druhý muž byl ale pohotovější. Okamžitě skočil ke zdi, zmáčkl alarm a kolem se začalo šířit nepříjemné houkání. Dveře se začaly uzavírat a lidé vybíhali ze svých ubikací. Do chodby už mířila jednotka, ale máš ještě chvilku času. Ne tolik, abys stihl proklouznout ven z chodby, než se dveře uzavřou, ale určitě stihneš utéct.

Jakmile mutant svým ocasem propíchl hlavu, jednomu z členů ochranky. Započal obrovský kravál. Mutant se rychle ohlédl a spatřil druhého člena ochranky jak dával svou ruku, pryč od tlačítka "ALARM". Mutant se po něm i hned vyrhl. Byl tak zaměstnán pojídáním ochranky, že si nevšiml uzavírajícich se dveří.
Tohle mutanta podráždilo. Měl jasno, že nebude schopen takhle zvítězit a že více lidí dnes již do sebe nenacpe. Roztřásly se mu ruce a zmocnila se ho deprese. Mohl zůstat a být zabit, nebo mohl utéct. Možná právě proto že by se mu mohla naskytnout příležitost v budoucnu si více pochutnat než do ted, zvolil útěk.
Mutant rychle vskočil do díry, odkud vylezl, a namířil si to zpátky. A však ne až tak úplně zpátky. Jakmile se dostal z území MCRI, potloukal se ještě kolem, hledajíc nějakou potravu. Po tomto výpadu mutant nabral dojem, že nebude schopen proniknout na základnu MCRI. Přišel však na jiné řešení, které může být taky jeho východiskem. Lov členů MCRI v terénu.
(Přesun)

Sektor byl ihned po mutantově útěku zabezpečen a do díry ve zdi byla dána kovová pllomba. Ihned poté byli zmobilizováni všichni, kteří měli volno. Procházely se všechny sektory a hledala se nějaká další trhlina nebo špatný, vydrolený beton. Veškeré, byť sebemenší, díry a praskliny byly zapečetěny kovovými plombami. Trvalo to asi den.