Garáž - Garage

~Garáž~
Tu nájdete všetky potrebné vozidlá na presun. V podzemných a nad zemných garážach sa nachádzajú vozidlá všeho druhu. Na streche sa nájdu ľahké helikoptéry, či už na krytie, rýchlu prepravu alebo prieskum. Vozidlá sa prideľujú týmom ktoré sú vyslané na misie. Jediný kto má neustále priradené vozidlá alebo sú ich vlastníkom sú Engineerovia a tiež Veliteľ Strongholdu. Vozidlá majú zväčša "Zombie úpravu" to znamená mreže na oknách, radlice. Sú tu kolesové vozidlá ale aj pásové na prejazd všetkých terénov.
Niektoré vozidlá sú vybavené zbraňovým systémom, prípadne inou elektronikou.
Nachádzajú sa tu aj špeciálne vojenské vozidlá ale aj úplne obyčajné prerobené na Zombie apocalypsu.
Lenže palivo nie je neobmedzené a tak si nemôžme poletovať len tak...

Pre predstavu:

Přecházel jsem velkými komplexy garáží a při tom jsem si prohlížel okolní auto. "Tohle není špatný.." Mumlal jsem si pro sebe. Obvzlášt mne uchvátilo jedno auto. Na tu smůlu patřilo šéfovi, takže jsem měl minimální pravděpodobnost, že se s ním svezu. "Rozhodně není na škodu něco takového vlastnit." Otčil jsem se a prohlédl si všechny okolní auto, motorky okolo mne. Nacházel jsem se na přízemí, takže zde nebyly žádné vrtulníky atd.
Po chvíli mě celkem už začalo nudit chodit jen tak, tam a zpět a dívat se pořád na to samé. Nedalo se však nic dělat, protože jsem měl zrovna hlídku v garážích.
"Aspon omrknu vyrchní patra." Pomyslel jsem si a zamířil na vyžší patra.
Jakmile jsem narazil na samotném vrcholu na vrtulníky, usmál jsem se. Tohle jak se zdá mě bavilo více než auta, a tak jsem s otevřenou pusou procházel kolem vrtulníků a jednoduše zíral.

Vošla som do spodných garáži spolu s komandérkou, ktorá súhlasila že pôjde so mnou.
"M114 hm? Pekný stroj. Spoľahlivý. Len má veľkú spotrebu aj keď.. ktoré vojenské a polovojenské vozidlo nemá he?" Uškrnula som sa smerom ku nej. Mali sme spoločnú cestu. Jej vozidlo bolo v podstate hneď pri tých mojich. Prešla som prvým opschodím až niekde ku koncu, kde sa všetky tri stroje nachádzali. Rozsvietila som svetlo a z opaska som stiahla malinkú krabičku do ktorej som raz cvakla. Obojživelný transportér v momente zablikal a bolo započuť, ako keby sa pra´ve otvorili zámky na nejakom trezore. najprv som chcela skontrolovať ten. Predsa len, bolo pravdepodobnejšie použitie jeho na krátke misie, než že ma zrazu z odňa na deň pošlú sedemsto kilometrov do pekla a späť.

"Hodně krát mi zachránil život ještě předtím než jsem přišla do Strongholdu."
Pousmála jsme se a skoro až láskyplně přejela po dveřích svého miláčka.
Když jsem se rozhlédla okolo bylo toho tady celkem dost.
"Nevíš jak jsme na to ze zásobami?" Prohodila jsem a obhlížela si škrábance na autě.
Zmetci..
Přimhouřila jsem oči a povzdechla si.

"Yup, a pri tom toľko ľudí nás Enginerov podceňuje a s tými ich narážkami, by som ich najradšej niekedy vysadila uprostred metropoly.." Zachechtala som sa až nepríjemným hlasom. Odklopila som jeden z menśích poklopov, ku ktorému som sa musela dostať tak, že som sa vyštverala na strechu. Následne som si nasadila rukavice a vytiahla som odtiaľ podivnú dlhú palićku, ktorá mi vlastne ukazovala rozličné info o stavu oleja či podobne.
"No, čo sa týka paliva viac než dobre.. aspoň myslím. S jedlom je to otázne. Každý deň sa niečo nájde, každý deň sa niečo vyhodí. Situácia sa môže zmeniť zo sekundy na sekundu. Viete si predstaviť, že by do strongholdu zrazu prišla celá.. ja neviem.. skupina preživcích ktorý sa doteraz skrívali ? O počte takých.. dvadsať.. tridsať ľudí ? Bol by to pekný škrt na zásobách." Rozhovorila som sa, pri čom som zavrela poklop späť a presunula som sa znova o niečo dole. Z boku som si zobrala posuvnú "hovadinu" (neviem ako sa to volá xD) na zem, na ktorú som si ľahla a zašla som aj s baterkou v jednej ruke pod auto.
"Je síce pekné čo pre preživčích robíme. Nie sme armáda spásy.. a aj keď sme, jedlo a náhradu za jedlo nie je ľahké zohnať a ani vyrobiť." Dodala som spopod vozidla. Ozvalo sa hlásenie, po ktorom som si takmer trepla hlavu do podvozku môjho auta.
"Už je to tu.." Uškrnula som sa, na čo som rýchlo vyliezla spod vozu a postavila som sa. Dala som si dole rukavice, rozopla som si kombinézu v ktorej mi začínalo byť teplo a s rukávi som si zaviazala ako opasok, aby mi nepadla ešte nižšie.
"Tak ja idem, zatiaľ sa majte." Predhodila som ku Milli a rozbehla som sa na veliteľstvo.

Když zmizela ještě jsem rychle něco zkontrolovala a pak se rozeběhla pryč.
Ne na velitelství nýbrž oběhnout všechny místa kde by se mohl někdo zdržet.

Když dorazil do garáže, uviděl tam už jednoho týpka, co čeká. Kouknul se na něho a kývnul na pozdrav. Neměl v žádném úmyslu nějak vyčnívat tak si zalezl někam do temnýho rohu. Po deseti minutách se zvedl a šel si prohlížet auta. A když si je prohlídnul tak se vrátil zpátky do svého rohu, kde si sednul. MacMillena měl na nohách a vyndal colta s pouzdra a začal dělat údržbu. Když dělal údržbu nějak mu vyletěla pružina. „To snad néé.Kde jí mám tět hledat." MacMillena položil vedle a začal hledat po garáži pružinu. „Haha mam jí!!“ Po hodině ji našel a byl šťastný. Sednul si vedle MacMillena a dokoncil tu údržbu. A čekal až příjde spol.

Rukami som zvierala hárok papiera a pohľadom som si ho premeriavala. Bol to vlastne súpis toho, čo som mala k dispozícii na oboch vozidlách. Cieľ nebol ďaleko no mali sme ísť v dvoch autách čo sa mi vôbec nepáčilo. Bez komentára som prešla pomedzi niektorých už zhromáždených, až som došla k môjmu OT-dvojke do ktorého som po chvíľke nasadla. Naštartovala som, išlo to výborne, chytil na prvý krát. Vyšla som s ním na hlavné priestranstvo ktoré v garáži bolo a následne som z neho znova aj vystúpila. Sadla som si na poklop, ktorý viedol do kabínky vodiča. Takto som čakala, kým sa sem zoradia ostatný, ktorých budem viesť.

Dorazila jsem do garáží se svým vybavením a rozhlídla se po přítomných.
"Kdo z Vás ještě slušně řídí?"
Nadzvedla jsem obočí a koukla se na Angelie.
Nakonec jsem nečekala na odpověď a koukla se na Lonera.
"Pro dnešek jsi druhý řidič, zkus je nikde nevybourat."
Ušklíbla jsme se a rozhlídla se po ostatních.
"Takže s Lonerem pojede Rayn a Chris. S Angelie pojede Cornelie a Alone. Já pojedu před Vámi a pokud se nic nepokazí zastavíme se až v cíli. Pokud bude přeživší zdraví pojede s Angelie."
Nadzvedla jsme obočí jestli to pochopili a čekala až se nějak pohnou.

Byl jsem tu ještě nějakou tu chvilku než přišla Milli tím pádem jsem slyšel její rozkaz. Čekal jsem už jen na to do kterého auta mám nasednout. Byla tu jedna věc která mi vrtala hlavou..ta Milli..byla mi povědomá ale od kud sem jí sakra znal ? ..žeby se mnou už někdy byla v jednotce ? ..ne to se mi nezdá. No nehodlal jsem to teď řešit..vyřeším to po misi

Po rozkaze, ktorý vydala Milli som sa škaredo zapozerala na okolie.
"Také plýtvanie.. do Otčka sa zmestí desať ľudí bez vodiča.. v plnej výzbroji.." Zamumlala som, na čo som zoskočila dole a podišla som ku zadku môjho obojživelného miláčika. Otvorila som dvojrkídlové dvere a čakala som, kým tam nastúpia tý dvaja. Teda ten chalan s babou. Jednou rukou som sa zatiaľ opierala o bok vozidla a druhou som sa hrala s mechanickým klúčom o veľkosti desať. Kaźdopádne by rana od tejto vezi hodne bolela.

Zaregistroval slova S Angelie a Cornelie. „To snad né!! To já budu jediný s ženskýma? Tohle nedopadne dobře.“ Povzdechl si, vstoupnul, zandal do pouzdra Colta a MacMillena si vzal, do ruky který vedle něho ležel na zemi. A šel k Angelie která stala u obojživelného transportéru. Uklonil se na přátelský pozdrav a bez keců nastoupil do transportéru.

"Plýtvání možná, ale když se něco pokazí přežije víc lidí když jsme rozdělení." Prohodila jsem k An a sledovala jak se většina z nich vleče jak kdyby umírali. "Pohněte si, přeživší na nás nebude čekat věčně. Odjíždíme." Zavrčela jsem, zvyk z jednotky..nemohla jsem si pomoct.
Sedla jsem si sama do jednoho z aut a nastartovala, na sedadlo spolujezdce jsem hodila svou výbavu a vyjela jsem z garáží.

Ani jsem se pořádně nestihl uvelebit a už sme byly na cestě..supr no. Sedl jsem si k oknu a zbraň držel pevně v ruce (přesun)

Keď nastúpili obaja, zavrela som za nimi dvere a sama som skočila do kabínky vodiča. Vedľa seba som mala moje vybavenie, ktoré bolo rozhodne .. no bolo ho hodne. Zapla som vysielačku s kabínkou, rovnako ako aj klimatizáciu a naštartovala som. Pozrela som sa do obrazovky, čo bol vlastne môj jediný výhľad na svet. Našťastie ich tam bolo viac a vlastne mi ukazovali celý obvod vozidla. Vycúvala som z garáže a pomalšou rýchlosťou som ju aj opustila.
"Tam vzadu máte ovládanie na pristavený gulomet. Keby sme sa ocitli obkľúčený tak ho neváhajte použiť. Cez všetko sa prejsť len po kolesách nedá." PRehovorila som do vysielačky
(presun(