Sektor č.1 - Metropola

Z jednoho mrakodrapu z dolního patra šel slyšet obří randál. "AAAggghhh!!!!" Znělo okolními ulicemi. Něco se začalo dít. Na zadní stěně dolního patra mrakodrapu se objevovaly male škrábance, ktere se rozrůstaly, až do doby dokud nepokryli celou stěnu. Zrazu stěna pukla a povstal menší výbuch. Nějaká osoba vyletěla z kouře bez hlavy. Kolem osoby tryskalo plno krve. Byla to žena. Odhadem mohla mít tak 28 let. Z jejího kyrku tryskala krev jakoby z nějake fontány. Z kouře vyšla další osoba. Z počátku na ní nešlo dobře vidět, ale když kouř trochu ustoupil, odhalil ji. Byl to mutant. Jeho výška mohla mít něco přes dva metry. Své drápy zabodl do břicha ženy, křičejíc při tom. "Gggaaahhh!!!" Ve svých ústech měl půlku hlavy ženy. Její mozek tam již dávno nebyl. Z hlavy viselo pár věcí (oči atd.). Mutant doslova zhyltal hlavu i zbytek jejího těla. Mutant začal hlasitě sténat a ještě hlasitěji křičet. "GGGaaahhh!!!"
Pote se rychlým škubnutím hlavy podíval za sebe. Svým ocasem máchal kolem.
Najednou nastalo ticho. Mírny vánek zafoukal jeho směrem. Mutant opět někoho zacítil, a tak se vydal na svůj lov. Právě byl večer. Obloha již teměř celá ztemněla, což Mutanta postavilo do velké výhody při jeho lovu.

Predo mnou stál jeden zo zombíkov. Nebola som si tak úplne istá, či som ako jediná po nakazení nestratila zmysel pre humor no momentálne som sa viac než dobre zabávala. Kto vie, kde som našla basebalovú loptičku, teraz mi však poslúžila vynikajúco. Zombík tam len tak stál, zatiaľ čo som mu sama na hlavu položila loptičku a pozorne som si ju premerala. Pripravila som si basebalovú pálku v pravej ruke, s ktorou som si mierne poklepkala po ramene. Rozmýšľala som, ako to odpáliť tak, aby som netrafila zombíka. Nakoniec som sa proste napriahla a treest... zombík si to preletel s roztrieštenou hlavou niekoľko metrov smerom odo mňa.
"Au.. heeeh.." Zachechtala som sa, pri čom som si znova začala poťažkávať basebalku.
"Tak, som sa trocha netrafila.." Poškrabala som sa vo vlasoch a trocha lenivým krokom som si to zamierila cez nejakú hordu, kto vie kam. Rozmýšľala som, že sa vrátim do hniezda... alebo tiež Matris Base. Pochopiteľne som ešte musela nájsť danú loptičku, veď s čím iným som sa tam mala hrať ? Bola tam nuda. Nebola som ako ostatný zombíci ktorých asi bavilo stále len chodiť a myslieť na to, ako niekomu zožerú mozog.

Mutantův lov proběhl úspěšně, i když mu zabral celou noc. Jako obvykle jeho čich nezklamal.
Člověk kterého tak dlouho hledal se pohyboval na druhém konci metropole, což mutantovi jeho lov o něco ztížilo.
"Aaaggghhh!!!" Ozyvalo se zase okolními ulicemi. Mutantův chtíč byl neukojitelný.
Zrazu se mutant utišil a ohlédl se. Okolo byly ruiny budovy, v které tuto noc proběhl menší boj. Kromě mutanta a one mrtvé již osoby, kolem nebyl nikdo víc. Mutant však tomu nevěnoval příliš pozornost a začal se věnovat svému jídlu. Tentokrát se nejdříve zakousl do břicha a sežral vnitřnosti.
Jakmile mutant dojedl, jeho chtíč se zvětšil. Neustále řval. Byl docela nervozní. "Gggaahhh!!" Svým ocasem mával na všechny strany. Najednou nastalo ticho, tento krát se mutant ale nevydal na lov, tentokrát se vydal směrem k Matris Base.
(Přesun)

Jako vždy jsem byl ve své dílně kde jsem si dopřával zasloužený odpočinek. Když jsem se však natáhl pro pivo do ledničky tak už žádné nebylo což mě celkem naštvalo, jelikož jsem měl na něj opravdu chuť. Byl jsem tedy nucen se podívat ven pro další, naproti přes ulici byl obchůdek kde by snad mohli ještě nějaké mít. Okolo ale stále bylo dost nemrvých a tal jsem musel jít ze střechy a přeskakovat. Po té době co zde sídlím jsem okolní dveře na střechách pozamykal, abych neměl náhodou návštěvu. Avšak zombíci neuměli skákat přes střechy takže i tak jsem byl v pohodě. Moji střechu jsem měl zabezpečenou a střešní vchod byl dobře zabezpečený. Dostal jsem se až k obchůdku kde jsem se proplížil kolem aut až přímo dovnitř, jednoho nebo dva zombíky jsem musel odpravit ale tiše, proto jsem si tentokrát sebou vzal nůž a položil je tiše na zem. Došel jsem k ledničce a vzal si pár piv. Dal si je za opasek a naštěstí držely. Než jsem se ale nadál tak zombie se nepozorovaně dostávaly do obchodu bez mého vědomí a když jsem se otočil tak byly skoro u mně. Já jsem se rozebhěl k druhému východu jenže tam byly další a tak jsem zamířil ke schodům kde naštěstí ještě nebyly. Vyběhnul jsem schody nahoru a běžel na konec chodby kde jsem rozbil okno. Zombie už přišly už do chodby a že jich bylo požehnaně, já jsem chtěl slézt po trubce, která držela k baráku když z jednoho pokoje vylezl zombie a chtěl mě pokousat. Já jsem ho z leknutí chytnul a prohodil oknem a on se dole rozplácnul. Pak jsem slezl po trubce a než se zombie stihly zase dostat dolů tak už jsem vyšplhal na další střechu nízkého baráku a přešel na střechu u dílny a dostal se skrz poklop do svého zabezpečeného domu. Zamknul jsem a pak jsem se s oddychem natáhl na gauči jakmile jsem jedno pivo si dal do pravé ruky a zbytek do ledničky. Lehnul jsem si na gauč a řekl si " Ti zombie jsou čím dál čipernější, měl bych asi brzy rozestavět nějaké zátarasy, aby furt neotravovaly před domem. " Otevřel jsem si pivko a napil se. Relaxoval jsem a přemýšlel jestli tu navždy zůstanu sám.

Ležel jsem si do teď na svém gauči a odpočíval během těchto dní, když v tom jsem uslyšel zvuk blesku dopadajícího na zem těsně po hlasitém dešti. To však nebylo jediné, nastalo až hrobové ticho a na ulici jsem neviděl skrz kukátko ani jednoho zombie. Bylo to velmi zvláštní kam se mohli všichni podít. Toť byla otázka na kterou jsem nemohl prozatím odpovědět. Vzal jsem si svůj oblek a v nich pár zbraní, ale nebral jsem žádnou těžkou zbraň takže brokovnici jsem nechal v dílně. Vyšel jsem ven dveřmi a zavřel za sebou, procházel jsem ulicí a rozhlížel jsem se kolem. Ani mrtvoly zde už nebyly což ve mě vzbuzovalo zvláštní pocit jako by se mělo něco stát. Rozhlížel jsem se do dálky a snažil se vyhlídnout někoho nebo něco, jelikož se mi to ticho zdálo až moc podezřelé. Spíše to vypadalo jako bych měl být snad loven, jelikož jak jsem znal z filmů tak vždycky před lapením kořisti nastalo hrobové ticho. Byl jsem ve středu ulice a pokračoval jsem dál a žádného zombie jsem stále nepotkával. Co za tím vězí? Tohle mi nepřijde normální aby blesk a trocha deště odstranili všechna těla z ulic na jeden zásah. Něco mi tu nehraje, nejspíš bych se měl vrátit. Pomalu jsem se vracel k dílně a tam mě napadlo, že bych mohl ještě před vstupem zatarasit před budoucími zombie cestu, avšak jsem si nechával ukrytej východ pro motorku, kdybych musel nouzově opustit město.

Když jsem zamířil k dílně tak jsem však nemohl přehlédnout cosi zvláštního. Byl to podivný zombie stojíc několik metrů předemnou a držel v rukách nastartovanou motorovou pilu a k mé dílně se hrnula hotová armáda zombie přisluhovačů. Tak to ať mě vomejou jestli tohle se mi jen nezdá. Moje pozice už byla tak či tak prozrazena takže nebylo třeba si dělat starosti s hlukem. Vytáhl jsem magnum i tu druhou pistoli a začal střílet po tom chlápkovi. Byl však trochu dál než jsem obvykle uměl dostřelit, ale trefoval jsem se. Občas jsem se mu trefil do kolene, břicha, ba dokonce do hlavy, ale stále stál. Dál jsem se tedy na útěk a ještě několikrát jsem mu vystřelil do hlavy magnumem, který měl celkem sílu. Utíkal jsem do obchodu, který se zdal prázdný a hledal nějaké věci, které by mi mohli pomoc jak proti hordě zombie na ulici tak proti tomu velikánovi jestli jsem ho tou poslední kulkou vystřelenou neodpravil. Našel jsem jakousi kovadlinu v horním patře obchodu a dotáhl ji až k oknu. O zombie, kteří byli v tom patře jsem se postaral, aby mě nekousli náhodou zezadu nečekaně. Čekal jsem u okna s kovadlinou až dojde ten zombie k vchodu do obchodu. Aby se ke mě dostal musí jít po schodišti, ale nejdřív musí vejít do obchodu a já měl v plánu mu hodit při vstupu kovadlinu na hlavu. Snad to vyjde, jinak tu s ním bojovat v tomhle prostoru bude takřka nemožné.

Trochu jsem se zarazil když ten podivnej zombík uhnul kovadlině a zařval na něj " A prdel si ze mě neděláš? " Zařval jsem na něj celkem hlasitě s vytočeným výrazem. Viděl jsem jak se celá horda cpe do toho malého baráku i s tím pošukem s motorovkou. Použil jsem zase tu trubku jako posledně a slezl jsem dolů zatímco se ostatní dostávali nahoru a pak jsem běžel do své dílny a za sebou zamknul dveře a ujistil se, že ten pošuk není za mnou. Sledoval jsem ulici kukátkem. Tak kde je ten motorovej pošuk? Snad ho nenapadne se podívat na tohle místo. To bych musel jít znovu ven a rozbít mu tlamu aby neprozradil ostatním moji skrýš.

Zamrazilo mě na zádech když jsem uslyšel za sebou ten zvuk a mrtvolný zápach a když jsem se otočil tak tam bylo plno zombie. Jak se sem sakra dostali? Dyť všechny vchody jsou zapečetěné takže se nemohli nikterak dostat dovnitř. Kde je ta brokovka? Neměl jsem moc času a zombie se ke mě blížili. Brokovnice ležela vedle dveří na stolku, ale když se ozval hlasitý zvuk nárazu na pancéřované dveře tak mě to vykolejilo a prudce jsem hmátl po brokovnici a svezl se po stole kde byla a začal střílet po zombíkách. Brokovnice má širokej rozptyl a tak se mi je povedlo rozstřílet a všichni leželi na zemi. Nevěděl jsem co je dole, ale brzy se to dostane dovnitř. Měl jsem jedinou možnost a to ústup na střechu. Běžel jsem po schodech a poklopem na střechu a poklop za sebou zaklapnul a zamknul. Rozhlížel jsem se kolem sebe zdali tu nejsou nějací zombie na střeše, ale zatím jsem žádného neviděl a ustupoval od zamčeného poklopu a vyčkával co se bude dít. To je snad zlej sen. Jak se proboha mohli dostat dovnitř? Musím svoji dílnu získat zpět a opravit ji, mám tam svoje věci. Ještě že jsem si vzal sebou do šatů ty rukavice, ještě by se mohli hodit kdybych musel bojovat na blízko.

Na střechu se opět dostalo několik zombie, ale tentokrát byl s nimi někdo kdo nevypadal rozhodně na někoho slabého. Soudě podle toho jak vypadal, držel v ruce a bylo u něj zombíků tak jsem usoudil, že rozhodně není na mojí straně. Vzal jsem si z opasku svoje dvě pistole a začal střílet do nich. Na všechny zombie to zabralo, ale na toho tří metráka to nemělo žádný účinek. Tenhle vypadal, že boj s nim buď půjde o hubu nebo jen o to, zdali to přežiju a uteču hodně daleko. Já jsem se však rozhodl bojovat. Pistole jsem přebil a dal si jich do oblečení, no vlastně za opasek, brokovnici jsem odhodil kousek stranou, aby mi nepřekážela. Vzal jsem si svoje rukavice pro přímý boj a doufal jsem v zázrak. " Tak. Souboj jeden na jednoho. Si nám nějak moc vyrost " Sundal jsem si svůj vršek, aby mi nepřekážel. Okolo obou rukou jsem měl stále ten plech proti kousnutí, ale nijak zvlášť mě nespomaloval a zaujmul jsem s nasazenými rukavicemi bojový postoj.

Na to jak byl obrovský běhal docela rychle a nečekal jsem jeho rychlost při takovém těle. Zasáhl mě i když jsem se kryl a já odletěl na další střechu. Cítil jsem se jako kdyby do mě narazil kamion a já letěl ještě do zdi. Téměř jsem nemohl dýchat a snažil se popadnout dech. Po nějakém tom vykašlávání jsem chytil druhý dech. Pyramid head se blížil a já nevěděl jestli se chystá přeskočit na tuhle střechu. Nebyl jsem na své střeše takže jsem se už tak o svůj domov bát nemusel. Postavil jsem se a hlasitě vydechoval, nic jsem mu však neřekl. To že jsem schopný se po tomhle úderu postavit hovořilo samo za sebe.

Měl jsem plán a doufal jsem, že by mi mohl vyjít. Jenže na to jsem ho potřeboval dostat na střechu což se potom stalo. Blížil se zase ke mě a rozmáchnul se svým obřím kladivem. Tentokrát mu to ale trvalo o něco déle než se po mě rozmáchnul a tak tak jsem se vyhnul úderu kladiva. Když pyramid head praštil do země tak začala trochu praskat. Mohl jsem využít skulinky, takže jsem se napřáhl vší silou pravé ruky na které jsem měl svoje upravené boxerské rukavice. Kolem mé ruky se začala hromadit elektrický výboj a já praštil do země. Nastal výbuch pod Pyramid Headem a zem se i pod ním propadla. Laxus tak tak stihl odskočit od propadajícího se místa střechy. Postavil se a sledoval místo dole a z jeho ruky šla pára po tom výboji.

Byl jsem docela dost překvapený, že stále stojí a ještě vyskočil nahoru zpět. Odskočil jsem od letícího kladiva, které po mě hodil. Během chvilky byl však u mně a natahoval mi ruku k hrudi. Cítil jsem, že je něco v nepořádku a jakmile eby se mně dotkl tak by se mnou byl konec. Musel jsem použít svoji vychytávku s blokovacím úderem. Jakmile na mě natáhl ruku tak jsem levačkou posílenou bleskem odrazil ruku směrem nahoru, ale aby to nebylo málo tak jsem mu zasadil drtivou ránu pravačkou. Když se ho moje pravačka dotkla, prošel jím extrémně silný výboj, který ho musel určitě odpálit daleko ode mně. Spotřebovával jsem ale celkem dost energie i když jsem bojoval chvíli tak jsem se snažil dýchat klidněji a z hluboka.

Odpálil jsem Pyramid Heada docela daleko, jenže ten chlápek byl tak houževnatý, že ho ani toto nesložilo což mě velice překvapilo. Rozeběhnul se proti mně a já už byl vlastně na okraji střechy. Všiml jsem si však toho, že na jeho přilbe byly otvory zamířené dolů takže mě přesně zřejmně nemohl vidět. Byla to jen teorie a já byl stále ve velké šlamaštice. Těsně než do mně narazil tak jsem uskočil na stranu a Pyramid Headovi se mohlo stát to, že buď zakopl o okraj střechy nebo ten okraj prokopl a spadnul hlavou stejnak napřed.

Zaradila som celkom slušnú rýchlosť. Zároveň ale nie tak rýchlo na to, aby som nestihla zareagovať na prípadné problémy. Zvuk motora OT-čka sa trocha ozíval no s tým som už teraz nespravila nič. Celé vozidlo som odparkovala blízko miesta, kde boli súradnice nášho cieľa.
"Vytupujeme." Zahlásila som do vysielačky tým dvom vzadu, pri ćom som uvolnila zámku, vďaka čomu mohli otvoriť dvere na zadnej časti OT-čka. Sama som otvorila poklop a vyliezla som na strcehu OT-čka. Rozviazala som si na páse kombinézu a natiahla som si ju aj cez ruky, zapla som sa a okuliare som si strčila na oči. Nemali žiadny ochranný faktor. Boli čisto na to, aby mi nič nepadalo do očí. Z mojej kabínky som vytiahla dosť veľký batoh, ktorý som si zavesila na chrbát. Následne som si cez rameno, hruď a chrbát zavesila aj brokovnicu a pomaly som ju odistila. Začala som si prezerať okolie. Čakala som, kým tý dvaja vystúpia a asi aj kým prídu ostatné tými.

Zastavila jsem kousek od Angelie a zůstala sedět v autě a očima prolétla okolí. Zatím to tu bylo klidné...zatím.
Čapla jsem zbraň a vystoupila z auta, klíčky jsem tam nechala kdyby mě náhodou kousli tak ať nepřijde skupina o auto. Obešla jsem auto a počkala až vystoupí všichni. Potřebovala jsem je rozdělit a hlavně určit kdo povede druhou skupinu.