Brána do Strongholdu

Konečně doběhl k oblasti Strongholdu. Těžkým během doběhl ke bráně kde od brány zastavil 500m přehodil přes sebe hejkala, aby ho nebylo moc vidět, přešel to pozice, aby mohl z MacMillena střílet kdy by potřeboval. A skrze hledí začal pozorovat bránu. "Hmm… tak tam se asi nepozorovaně nedostanu." Povzdechl si. Vyndal vysílačku a začal střídat možné frekvence a doufal, že to zachytí. "Tady přeživší jsem u brány Strongholdu. Pustíte mě dovnitř? Nerad bych byl sežraný za živa. Přepínám." Řekl to sarkastickým tonem. Na dlouhý vykecání nebyl čas okolí se mohlo hemžit zombíkama a při tom čekal až se ozvou. "Snad to zachytí a snad tam mají vysílačky. Když ne tak jsem v pěkný bryndě." A též si začal hlídat záda a okolí nebyl by sťastný kdy by ho přepadli zombíci.

Doběhla jsem k bráně a pokynula jim aby jí otevřeli jen tak abych se tamtudy protáhla ven.
Když jsme se dostala ven držela jsem v ruce brokovnici a pohledem přejela okolí.
Jsem slepá nebo si ze mě někdo dělá pr*el?
Pak mi ale došlo, že maskování je v téhle době to nejdůležitější.
Přimhouřila jsem oči a čekala až se ta osoba ozve sama.

Když zrovna se drbal na hlavě, někdo otevřel bránu a nějaká mláda paní vyběhla s brokovnící v ruce. "Hmm pěkná postava to je zase pohled a změna." A začínal se usmívat. Chvillku se rozplýval nad její postavou a pak si uvědomil, že jí tam nechává čekat. "Ups… to není dobrý." Zvedl se a belhavím, unavením během se vydal k paní (vypadal, jak nějaký mutant ten hejkal k tomu moc na věrohodnosti nepomohl). A pak jsi uvědomil, že vypadá jak zombík, při cestě na hlaveň si upevnil něco cosi bílého. "Kdy by mě teť zastřelila, nebyl bych rád." Když už konečně doběhl k paní nebyl moc na tom dobře už taky potřeboval odpočinek. "Ehm… Dobrý den máte volno pro ještě pro jednoho přeživšího?" Přátelským tonem se zeptal a čekal na odpověď.

Když se zvedl a rozeběhl se nadzvedla jsem obočí a pro jistotu na něj namířila. Měla jsem ale uvolněný postoj a když jsem uviděla cosi bílého ušklíbla jsme se. Jasně, vlajka míru.
Sklopila jsem zbraň a uhnula mu z cesty aby mohl projít bránou a já za ním.
"Tady je místa habaděj."
Poznamenala jsem neutrálně a když vešel šla jsem za ním. Brána se zase okamžitě zavřela aby se k nám nedostala nějaká ta potvora.
"Jste pokousaný?" Zeptala jsme se ho rovnou i když nikdo to nepřizná. Proto musel projít lékařskou prohlídkou jestli tu chtěl zůstat.

"Pokousaný??" Zapřemýšlel a pak jí odpověděl. "Kdy bych byl pokousaný myslíte, že bych se optěžoval sem jít kdybych byl mutant? To radši bych lovil mimo vás a lidi bych si daval k obědu někde ve městě kde bych měl jistotu, že zastřeli nějakýho jiného než mě. No ale bylo by to celkem srand." A začal se smát. "No ale, jestli chcete prohlídku u mě, stačí mě nasměrovat. To víte, jsem rozený Mutant. Ble bla blo bluuuu bleeee."Přidal k tomu i divnou chůzi. A začal si zní utahovat. V dobrém smyslu slova. Pak začal přemýšlet jestli to nepřehnal.


/přesun

"Pokousaný se nemusí hned změnit." Poznamenala jsem a vydala se spolu s ním k nemocnici.
Celou dobu jsem mlčela a svírala v ruce brokovnici. Tsch tak jsem jí nevyzkoušela. Dávala jsem si na něj pozor aby se mi cestou někam nevytratil, člověk dneska může věřit jen sám sobě.

Neďaleko múrov sa ozval výbuch. Tí ktorý vedeli kto sa vybral eliminovať zombie ktoré zablúdilo neďaleko múrov by vedel kto to má na svedomí. Veľa ľudom výbuchy ani nepripadali niečím extra a nevenovali im moc pozornosti. Už dávno bolo v úmysle zamínovať okolie Strongholdu ale z bezpečnostného hľadiska kvôli prežvším to možné nebolo. A tak sa teda sektory okolo Strongholdu chodili "čistiť" ručne. Zrazu sa všetkým jednotkám, respektíve jednotkám v službe ozvalo do vysielačiek. "Sektor 3 čistý, vraciam sa. Prepínam." hlas vo vysielačke bol kamenný a chladný. Tí ktorý ho počuli len pár krát zamrazilo. Hoc pravidlo chodenia minimálne v trojci platilo. Ale veliteľ tentoraz šiel sám, povedal že to zvládne a nejako mu nemá kto oponovať. Pomaly sa z akejsi hmly pomaly vynáral obrys postavy. V kontrolnej miestnosti ho monitorovali či sa náhodou neobjaví iná hrozba. Nebolo to tak a teda sa brána otvárala. Bolo to tesne ako sa otvárala predtým pred novým preživším. Ako to šlo, pane? prihovoril sa jeden zo strážcov brány keď ju zatváral. Ako obvykle Sam, ako obvykle. Ghost kráčal ďalej a odpovedal len ponad plece. Zamknite bránu a vráťte sa na miesta... nemusela to byť ani rozkazovacia veta aby pochopili že to jednoducho majú urobiť. M4ku s granátometom vrátil jednému zo stráži a vydal sa ďalej do Strongholdu.

(presun)

Pozdě večer, když už skoro všichni z MCRI spali, se otevřela brána a temná postava vyšla ven. Děsivé ticho na ulicích narušovly jen mé kroky. Kráčel jsem pomalu, klidně, tiše a dlouho. Nemyslel jsem na nic, jen na prázdnotu. Vypadal jsem jako plížící se stín, jako ranní mlha, když se valí po zmrzlém poli.

Procházel jsem mezi vraky aut, mezi rozbořenými budovami, mezi haldami sutin a mrtvol. Obě ruce prázdné, ale kdykoli připravené na protiútok. Věděl jsem, že stačí přejít tohle město, ale nehodlal jsem riskovat vyhlazení Strongholdu kvůli vzletu helikoptéry. Noc mi pomáhala. Zombie, zaslepené mým "maskováním" a tmou se pohybovaly jen drobnými krůčky, jako by tápaly nebo byly náměsíčné.

Bylo děsivé ticho...Až na poslední ulici před Strongholdem. Tam bylo rušno. Spousta zombie se sem stahovala za masem nebo jiným příslibem jejich matky. Plavnými pohyby jsem se proplétal mezi nemrtvými těly a snažil jsem se nemyslet na to, že mám pekelný strach. Jestli mě teď někdo odhalí, nemám dostatek prostoru na ústup. Zastavil jsem, na chvíli zavřel oči a pomalu vydechl. Tak, aby mi od pusy nešla pára. Nádech a znovu vpřed.

Takhle jsem došel až k bráně. Vynořil jsem se z mlhy v dlouhém, koženém kabátě, se lunečními brýlemi a přesto jsem viděl, s minimálními náznaky tepu, tělesné teploty nebo gamazáření. Došel jsem až k bráně a doufal, že mají buď tak citlivé přístroje jako my v MCRI nebo že tam obsluhuje člověk.
Došel jsem až ke komunikátoru a noční ticho prořízl můj hlas, studený jako noc sama.

Chci mluvit s vaším velitelem. Vyřiďte mu, že vás posílá Albert Wesker...poslední žijící velitel MCRI...

Když se Albert ozval na jeho tele se objevili dve červené tečky. Keby niekto pátral komu patria zistil by že patria dvom sniperom na pravej a ľavej strane veží z Albertovho pohľadu. Brána sa otvorila iba z časti aby mohol vstúpiť. Voči nemu dvaja strážcovia podvihli svoje M4ky a boli v bojovom postoji. Predtým mohlo byť počuť ako jeden z nich niečo povedal do vysielačky. Ruky hore a pomaly vstúpte... povedal jeden z dvojcie strážcov. Dve červené bodky od odstrelovacích pušiek boli stále na ňom. Keď vykročil dnu brána sa za ním zatvorila.

Albert Wesker
Brána se otevřela se všemi opatřeními a já si částečně oddechl. Polovina cesty je za mnou...
Dal jsem ruce za hlavu a prošel dovnitř.

Dokráčal som k bráne kde som kývol na stráže ktoré sklopili zbrane a kývol na Alberta aby išiel za mnou. Keď sme boli pár krokov od skupinky strážcov otočil som sa naňho a spustil som. Čo tu pohľadávate? povedal to neutrálne aj keď tam bol náznak nepriateľského tónu.

Albert Wesker

"Mám u sebe osobní zbraň a dva nože..." řekl jsem s klidem strážím a pokud naléhali, odevzdal jsem je. Pak jsem se otočil na Ghosta a sundal si brýle. Dó mých, původně hnědých očí teď zasahovala zářivě oranžová barva.
"Přišel jsem se dohodnout o dalších postupech...X38." to označení znal. Používalo se jako jeho projektové jméno v našich záznamech. "Ani mě nepřekvapuje, že to tu vedeš ty. S nikým jiným v čele by tahle základna už dávno padla. Je vidět, že MCRI cvičí své jednotky kvalitně..."

Teď sem Ghost... odvetil sem mu naprázdno a spíš sem si to povedal sám pre seba. Pak sem se na nej chvíľu pozeral a potom znovu prehovoril. Jaké další postupy? S váma už nemá nic společného...A to není ich výcvikem...MCRI neudelalo nic, jen lidi zneužíva... odvetil som mu sucho a mierne rozladene. Nejako mi nešlo do hlavy čo chcel a nevedel som čo má v úmysle s touto návštevou.

Albert Wesker

Samé předsudky. Kdys naposledy viděl, že by MCRI někoho zneužívala? I kdybych nepočítal těch několik agentů, co zabili vaši lidé nebo jiní přeživší, pořád máme blíž k záchraně světa. Možná by nebylo špatné zůstat spolu ve spojení, aby, nedej bože, naše jednotky nenarazily na vaše lidi. Protože by to nedopadlo dobře.
Pak jsem pomalu začal sahat do kapsy. Něco tu pro tebe mám...
Vytáhl jsem PDAčko a pustil mu záznam: Subjekt má pozitivní reakci. Přístroje ukazují rostoucí tep, teplotu a životní funkce podobné zdravému jedinci. Spouštím čas...
Po této větě jsem nahrávku vypnul. Třicet sedm minut. Opakování dávky za méně jak šest hodin je nemožné. Nicméně na třicet sedm minut můžeme udělat ze zombie člověka. Co vy? Snažíte se jenom přežít nebo děláte něco proto, abyste pomohli lidem? Nabízím ti spolupráci, Ghoste. Ano, budeš využívaný, ale můžeš si také říct, že je to oběť pro záchranu lidstva...

Takže na tridsaťsedem minút urobíte z nich človeka...a potom vás zožerú zaživa...to sú pokroky... povedal ironicky a zbraň na opasku si napravil. Co jim udeláte? Udeláte z nich krmení nebo jim dáte neco do hlavy a stanou se loutkami ve vašich rukách že? Narozdíl od vás sem tohlto nespúsobil...dávame lidem nadeji, úkryt, bezpečí, jídlo a místo na spaní...a hlavne mu nelžeme... chvílu přešlapával na míste a pak pokračoval. Záchranu lidstva? Jediné oč vám jde jenom jedinej cíl...o vás vám jde...jde vám o moc a je vám jedno jestli jí budete mít nad živými či mŕtvymi... chvíľu nechal zase ticho ktoré nakoniec prerušil. Aká je vaša ponuka....? neveril že to sám hovorí, ale v podstate nemal moc možností. Určite za vypočutie nič nedá.

Albert Wesker

No jistě. Každej pokusnej králík, co uteče, bude do smrti vykládat tyhle fámy. Takhle se nikam nehneme.
"Ne, vy lidem nedáváte naději. Vy jim jen prodlužujete život o mizerných pár týdnů. Tohle..." ukázal jsem na PDA "...je naděje. Vy každý den bojujete o trochu jídla, my pracujeme na protilátce. Je to už dvacet let, Ghoste, ti, kteří si pamatují začátek, už jsou dávno mrtví. Nové děti se rodí do nakaženého světa. A až najdeme lék a svět vyléčíme, co myslíš, že o nás řeknou? My budeme hrdinové a vy jen ti, kteří se vzepřeli systému a snažili se o zkázu světa tím, že jste na nás útočili. Teď už to není každý sám za sebe. Prvotní fáze už jsou dávno za námi. Teď je to lidstvo proti mutantům..."

Celou dobu jsem se mu díval do očí a neskrýval jsem zklamání. "A nabídka? Přestaňte konfrontovat naše lidi, zabavte mutanty natolik, abychom měli klid na zkoumání protilátky. A vaše pevnost bude první, která je dostane..."

Chvíli som sa na neho pozeral. Potom podišiel pár krokov od neho a vrátil sa tam kde stále. Fájn... precedil pomedzi zuby. Ale všetkých necháte preživších napokoji a nasmerujete ich do strongholdu...Svet se léči..tohle je lék na svet...Svet byl zkažení už dávno před virem...Vir je jenom trest pro lidi jako byli v MCRI... dodal nakoniec ale potom ešte povedal. Pokiaľ je to všetko budem rád keď opustíte toto miesto...

Albert Wesker

Spokojeně jsem se usmál. Všechny přeživší budeme posílat k vám. To, co jsme si vypěstovali, si, s dovolením, ponecháme... odpověděl jsem klidně. Kdybys přeci jen zvážil nabídku mých ochranných křídel, dej vědět, víš, kde mě najít...
Pak jsem se otočil, natáhl ruku pro svoje zbraně, vzal jsem si je a odešel pryč stejným způsobem, jako jsem sem přišel.

//přesun