Velitelství

Vešel sem do budovy veliteľstva. Po svojej obvyklej trase. Šiel som skontrolovať ako to ide do kontrolnej miestnosti. Všetko je tak ako má, iný votrelec do nášho priestoru nezavítal. Takže som pokračoval ďalej. Po ceste som stretával rôznych ľudí ktorých som mávnutím ruky alebo kývnutím hlavy pozdravil. Dorazil som do zasadacej miestnosti kde nikde nebol. Veď táto miestnosť sa len zaplnila keď bola bojová porada alebo pohotovosť. Prešiel som okolo stolu k oknu kde som sa chvíľu pozeral von. Potom som si odopol púzdro z pištolou a položil som ho na stôl. Prešiel som k skrinke ktorá odhalila pod odolným sklom zbrane...moje zbrane. Zadal som číselný kód + overenie otlačkov prstov a sklo sa vysunulo smerom hore. Začal som kontrolovať svoje zbrane, a pozerať či fungujú tak ako majú a sú ready keď bude treba.

Docourala jsem se až do budovy a šla dál. V ruce jsme měla stočený časák který už byl dost zmačkaný a nejlepší by bylo kdyby se hodil do koše, ale já se ho nehodlala vzdát. Lidi které jsem potkala cestou jsem dneska jen ignorovala. Každý den holt nemůže být posvícení, však oni už si na moje nálady zvykli. Zastavila jsem se ve dveřích do zasedačky a opřela se mezi futry.
"Jak to šlo?" Do mého neutrálního výrazu se vloudil úsměv když jsem ho viděla.
"Dorazil k nám další přeživší, teď je na prohlídce."
Založila jsem si ruce na prsou a sledovala jak kontroluje zbraně. Neměla jsem ráda to jeho zabezpečení, nějak podvědomě jsem ale tušila, že to takhle má z části kvůli mě.
Přimhouřila jsem oči a povzdechla si. Jemu bych zbraně nevzala...no i když měl tam pár kousků na které jsem měla zálusk.

Tak jako obvykle... odpovedal jej neutrálne. Vytiahol som si Colt aj s púzdrom a pripol som si ho na opasok. Beretu som zo stola vzal a vrátil ju naspäť do skrinky. Katanu som vytiaholô a položil na stôl, mal som v pláne si odpočinúť. Odstúpil som od skrinky a stlačil jedno tlačítko a dvierka sa zatvorili a uzamkli. Sadol som si za stôl a pozrel som sa na ňu cez okuliare. Už to začína byť stereotyp... Keď ho pozrú zrejme som ho sem privedú...aj tak som tu mal v pláne zostať. Dodal na koniec a trochu sa točil na kresle.

"No ale když bude k ničemu aspoň má zbraň co jsem tak postřehla." Pokrčila jsem rameny.
"Myslím, že má MacMillan TAC 50 A1-R2, ale nestihla jsem si jí líp prohlédnout."
Hmh tu ještě nemám...nebo jo? Ne nemám.
Spokojeně jsem se pousmála. Teď mi došlo, že budu muset ještě vrátit brokovnici kterou jsem opřela před dveřmi o zeď.
"Měl by dorazit každou chvíli, tak si to tady užijte hoši."
Prohodila jsme, čapla brokovnici a vydala se zase pryč jí vrátit.
Byl na živu takže to bylo to hlavní, teď jsem to mohla jít s klidem vrátit.
-přesun-

Po nějaký ty době už konečně našel Velitelství. Čekal, že to bude nějaká budova velká a ono to byl stan. Povzdechl si, a pak vešel do stanu. Rozhlídnul se ve vnitř. A nevěděl za kým jít. Tak přátelským toném se zeptal.“ Prosím Vás, kdo tu velí? Jsem tu pro práci, jestli by nebyla nějaká k maní?“ A začal se koukat po těch přístrojích, který tu měli. „Páni celkem dobře zařízení to jsem neměl ani v mém úkrytu. Dokonce 3D promítání, to jsou nám věci. Bylo hodně vidět jak se rozplývá na těch zařízeních co tam mají.

Ty si ten novej co? ozvalo sa z tieňu z ktorého následne vystúpil Ghost ktorý do svojho revolevru dal posledný náboj a zacvakol bubienok trhnutím ruky a Colt vložil do púzdra na opasku. Tak si sadni... ponúkol ho miestom na sedenie a sadol si oproti nemu. Tak vrav..odkiaľ si...a aké je tvoje zameranie? Čo skúsenosti zo zbraňami? opýtal sa smerom k nemu.

Najednou se zasekl. "Huh? oj oj to chce po mě moc informací. Nechci mu skoro nic říct ale asi nemam na výběr" Povzdechl si a přatelským hlasem mu odpověděl. " No jsem z Evropy. Moje zaměření je Srab-Sniper. A zkušenosti zbraní hmm…. Dejtemi odstřelováci pušku do ruky a trefim Vám myš na 1,8km možná i 2km. A ostatní zbraně to je pro mě španělská vesnice." Zasmál se a chvilku na něho koukal. "Sakra neměl jsem sem chodit. Kvůli němu tet budu potřebovat nové trenky. Takhle mě vyděsit."

Dobre tedy... prerusil ma nejaky mladik s kontrolnej miestnosti. Pane, mame tu jeden pozitívny nález na humánnu formu života.... Pousmial som sa a prikývol. Prichystaj súradnice... potom sa pozrel na Aloneho.Tak chlapče ber si pušku a chystej se do akce... usmal sem se a presel do kontrolni mistnosti. Stlacil cervene tladiclo a promluvil do mikrofonu.
-> Angelie, Rayan, Loner, Cornelia, Milli, Samuel, Christoper...hlaste se na velitelstve....okamžite.
Povedal to tak že nemusel použiť rozkaz...z jeho hlasu bolo jasne že to maju urobíť ihnet.

Prišiel som na veliteľstvo. S tým super moderným lukom na chrbte, v praxi som ho skúšal len raz. Bol som zvedavý čo to dá tentokrát. Hneď ako som došiel do veliteľstva som pozdravil ,,Dobrý deň, kapitán, kolegovia. " No neodpustil som si jednu poznámku pri tom hlásení. ,,Volám sa Rayn... nie Rayan . To znie blbo nemyslíte?" Voči Ghostovy som mal obrovský rešpekt, bolo to jeho osobnosťou. No a bolo to aj preto, lebo som nechcel byť vyhodený z pevnosti. Mala tu byť aj Corny, no chcel som vidieť, čo vlastne dokáže.

Dobehla som do miestnosti velitela, kde ma vďaka jeho rozkazu vpustili bez nejakých opletaćiek. Slúchatká som pri tom mala stiahnuté na krku a okuliare zasa natiahnuté na čele. Ruky som mala strčené do vreciek polovyzlečenej kombinézy, zatiaľ čo na tvári sa mi premietali stále dva takmer rovnaké výrazy. Prekvapený a pobavený. Zodvihla som ruku na pozdrav. Nebola som práve z.. armády.. a tak sa o nejakej vojenskej disciplíne z mojej strany nedalo hovoriť.
"Šéfe.." Pozdravila som Ghosta, pri čom som si premerala toho druhého. Trocha neisto som kývla hlavou na pozdrav. Bola som zvedavá, kde sa flákajú ostatný a hlavne to, čo to bude za výjazd.. teda nevedela som si predstaviť, že by ma k niečomu inému potreboval. Nakoniec som si všimla ešte aj Rayna na ktorého som taktiež mávla.

Počkal kým dorazili a pohľadom na Rayna odpovedal. Páči sa mi meno Susan...mám ťa vlať Susan?! neodpustil si to ale týmto ukončil nejaké vtipné a odľahčujúce poznámky. Sakra kde sa zase flákajú...Mili... napadlo mi v hlave ale potom sa na špeciálnej frekvencií ktorá bola určená len od niekoho pre mňa som dostal info. Podišiel som ku skrinke zo zbraňami, naťukal kód, dal otlačok a vybral odtiaľ svoju MP5ťku, skontroloval si Colt a katanu a následne ju zavrel. MP5 si prevesil cez seba vďaka popruhu a spustil. Takže...než sa dostavia všetci poviem vám o čo sa jedná... Ťukol na klávesnicu a razom bola v miesntosti tma a v strede sa objavil glóbus ktorý sa postupne zoomoval na jedno jediné miesto... V Sektore číslo 1 sme zachytili známky po zdravom človeku...nevieme či sa jedná len o planý poplach alebo tam skutočne je...vašou úlohou bude preveriť či sa tam niekto nachádza a pokiaľ áno, doviesť ho v bezpečí do Strongholdu. Ďalšie info až dorazia opozdilci...mrtvoli...keď sa mimo Strongholdu opozdíte...nájde si vás smrť... poznamenal nakoniec skôr pre seba ale nahlas.

Dorazila jsem na velitelství a očima si spočítala přítomné.
Že bych je přehlídla?
Přimhouřila jsme zamračeně oči, protože po tom co všechny svolal jsem obešla Stronghold abych dokopala opozdilce na místo ale nebyli tu všichni.
Mlčky jsem se koukla na místo kde někdo, podle toho co jsem zaslechla když jsem dorazila, byl.
Další...
Založila jsme si ruce na prsou a znova si v hlavě dělala seznam těch kteří tu nejsou.

Dorazil sem, sice později ale nakonec taky na velitelství a šel se nahlásit k Veliteli. Když jsem konečně došel k nim nahlásil jsem se "Chrstiopher Christensen se hlásí do služby, pane" ..nevěděl jsem přesně kdo z nich je velitel jsem ve strongholdu chvíli ale pár lidí jsem viděl na střelnici.

"Hm.. o koľkatích prípadných "zdravých" sa tu dá hovoriť? Teda.. pýtam sa kvôli kapacite." Ozvala som sa, keď nám premietol, čo sa vlastne jedná za misiu. Moc sa mi nepáčila no mne sa výlety do terénu nepáčili sami o sebe. Kto by rád chodil tam von medzi tie polomŕtve veci, ktoré sa vám snažia vykusnúť časť mäsa z tela, len pre to, aby ste sa stali ich súčasťami ? Rozmýšľala som nat OT-čkom. Na takéto rýchlovky bolo asi najlepšie. Stále som ale musela vedieť koľko ľudí bude pravdepodobne treba preniesť. Viac než desať som tam napchať nemienila. Ak by ich bolo viac, zobrala by som druhý stroj kde sa aj viac ľudí zmestí.

Takže sme asi zrejme všetci... skonštatoval nahlas a pohľadom na Angeliu odpovedal. Hovoríme o jednom...možno sa nájde aj druhý...neviem, ale bol by som rád keby ste vzali minimálne dve vozidlá...v prípade keby sa niečo pokazilo... potom sa náhle rozsvietilo a mapa zmizla. Ukázal som rukou na Mili a pokračoval som. Tu je Komanderka Milli od ktorej príjmate rozkazy, ona vás ma na starosti a vy máte na starosti ju počúvať na slovo. Keď mi povie že niekto vybočil keď mu povedala že má ísť rovno...tak sa s ním porozprávam a prehovorím mu do duše. Teraz sa dostavte do garáže, pripravte si výbavu...za pol hodinu vás chcem vidieť mimo Strongholdu...Veľa šťastia a vráte sa všetci v celku... povedal na záver povzdbudivé slová ktoré síce tak nezneli ale to nejako neriešil. Vykročil preč a keď odchádzal kývol na Milli a niekam zmizol. Keď bol zase sám tak do vysielačky špeciálne pre jediného človeka pri bráne povedal. Už tam idem...

(presun)

Sledoval každyho a i poslouchal. Když už to Ghost ukončil tak se sebral a odešel pomalu ke garáži. "Ah.. prej v celku a zdraví. Tak to není jistý." Usmál se a odešel z velitelství.

/Přesun

Jelikož sem tu nebyl od začátku nebyl jsem úplně v obraze, ale dostal jsem rozkaz a já ho hodlal splnit. (přesun garáže)

"Eh... drva stroje? Som dobrá ale naraz viem riadiť len jeden.." Zamumlala som, na čo som si rozcuchala vlasy.
"Ale okej.. rozkaz je rozkaz." Dodala som, po čom som sa otočila a odišla smer haráže. Stále som sa nevedela rozhodnúť, ktorý z dvoch strojov použijem. Teda dúfala som, že odo mňa nebudú vyžadovať, že na misiu nasadím oba naraz.. to by bolo plýtvanie. Nech si ten druhý zoberú odniekadial len nie odo mňa !